Blog v této podobě tedy definitivně končí. Možná někdy opráším své nápady a blog jinde, pod jiným názvem a s jiným obsahem opět rozjedu, možná ne. Kdo ví. Díky tedy všem za přízeň a mějte se v rámci svých možností co nejlépe!

A pak že to na předem daný termín nikdo nestíhá :) Sice to stálo mě a mého kodéra jednu bezesnou noc a stále se musí vyřešit několik drobností, ale portfolio září na prvního září tak, jak mělo.

Tak a teď závěrečné titulky. Děkuji tímto moc Zdeňku Koštálovi za naprosto perfektní a profesionální převedení do kódu a skvělým kolegům Jiřímu, Michalovi, Tondovi a Martinovi za feedback a otevřením očí v momentech, kdy jsem měl již designu plnou halvu a nemohl se rozhodnout ani nad jednopixelovým posunem. Už jsem myslel, že vám to zadám jako zakázku kluci! ;)

No a co budu chtít po vás? No to je snad jasné ne! Pořádně a upřímně mi řekněte, jak nové portfolio vnímáte, co se vám líbí, co vám vadí, co by jste změnili a klidně i co jsem ripnul a ukradl odjinud. :D Děkuji všem. Příští cíl je snad konečně blog!

A na závěr něco z aktuálního života: po vypjatém příjmacím řízení jsem to nakonec zvládl a dostal se na obor Marketingové komunikace UTB ve Zlíně! Takže vy kdož navštěvují stejnou fakultu jako já, tedy tu multimediálních komunikací, na viděnou ve Zlíně!

Takže pro zvědavce: ČJ 1, AJ 3 (geografická otázka, škoda že jsem ji nikdy neviděl :D), PVPC 1, KOK 2 a praktická část opět za 1.

No a nyní jsou přede mnou přijímačky na vysokou, spousta práce a rovněž příprava kompletně nových webovek a blogu, který snad ještě neumřel a drží si své zaprášené místo ve vašich čtečkách. :)

Teď už se jen tedy dostat zpátky do formy…

A z fotky vás pozdravuje mamka! :)

Myšlenka algoritmu, který bez zásahu takto upravuje fotografie na plnou plochu zobrazovacího zařízení či na velikost okna prohlížeče s tím spojená, je ještě zajímavější. Doporučuji shlédnout přiložené video, které vám vše názorně objasní (dobrá znalost AJ netřeba).

A na závěr ještě malou perličku: z informace od kolegy tuto techologii plánuje převzít Adobe. Že bychom se měli v příštím Photoshopu konečně na co těšit?

Více v článku na ohgizmo.com či na stránkách autora.

No a kampak to poslat dále. Co takhle ukázat obličeje File, Jiří a Michale? Nebo se bojíte? :)

Navštívit máte možnost také oficiální stránky a záznam na IMDB.

Možnosti počítačové grafiky se opět posunuly někam dále a tento film toho bude jasným důkazem, co myslíte? :)

Již tento týden se chystám na test psychické i fyzické houževnatosti a to běh po prostějovských úřadech s vizí úspešně vyřízeného živnostenského listu, žádosti o řidičský průkaz skupiny B a „objednání“ nového občanského průkazu za jediný den. Více času na to totiž ani nemám.

I když činností vyžadujících mou pozornost je v posledních napjatých měsících školního roku spousta, donutil jsem se alespoň k pár věcem. Z toho co je nového a co by vás mohlo zajímat to jsou:

• Nové práce v portfoliu. Z několika nově přidaných položek do portfolia bych rád vyzdvihl práci na prezentaci nového hráče na trhu hostingových služeb, a to hostingové společnosti Host Do Domu.

  K HDD jsem se nakonec rozhodl přesunout i svou prezentaci. V novém se má jako v bavlnce a já téměř ani nevím, že hosting existuje. Což mi připomíná filozofii Apple „It just works“. :)

• Doplněné a aktualizované Curriculum Vitae. Po více než roce a půl konečně nahrazuje historický životopis čerstvé a doplněné CV. Škoda jen, že už nebylo času vyhrát si nově i s jeho stylizací.
• Konečně nové vizitky. Neschopnost dostat se k tvorbě vlastních, a tak moc potřebných, vizitek, byla asi tak ohromná, jako můj odpor vůči ubíhajícímu času v posledních týdnech. Avšak nakonec se povedlo a nové vizitky spatřily světlo světa. Již žádné papírky klientům a psaní telefonu fixem na obnažená ňadra dychtících dívek. (Hlavně ve chladných obdobích mi jich bylo líto.) :)

Nakonec pouze doufám, že tu mám stále ještě nějaké čtenáře, napjaté na články a informace ze světa grafického designu, které v následujících týdnech plánuji vydat. A pokud mi to čas dovolí, také se vrátit k aktivnímu a pravidelnému psaní, které jsem již jednou sliboval. A sliby se přeci mají plnit. Hlavně o vánocích. ;)

Mimochodem, dvě francouzská slova „Pour féliciter“, která v překladu znamenají „Blahopřání k“, byla vůbec poprvé použita na blahopřání k nadcházejícímu roku na začátku 20. století českým grafikem a malířem jménem Viktor Stretti. Škoda, že tato krásná zkratka se neujmula i za našimi hranicemi.

Račte si tedy užít dnešní speciální den v příjemné společnosti a nenechte se ničím rušit nebo otravovat. :)

Dosti ironie. Slovy „Jablíčko se mi zkrátka vždycky líbilo a na mém pracovním stole mu to náramně sluší.“ končil můj postarší filtrační příspěvek, jehož účelem bylo zmást a předem uklidnit tvrdé zastánce létajících oken a platformy PC. Bohužel v celkové myšlence vtipný tah, jehož pomyslným otcem je Pavel Kout, nevyšel z důvodu neúčasti RH v diskuzi pod příspěvkem a na zbytek věčnosti zůstane pouze jako námět k zábavnému fantazírování zasvěcených. :)
Co ovšem musím vyzdvihnout, bylo velmi milé překvapení, jak početná skupina jablíčkářů navštěvuje můj blog a jak slušní jsou i čtenáři z řad uživatelů PC, kteří se nepotřebují shazovat ostrými a zcela zbytečnými výpady. Doufám, že tomu tak bude nadále v případě tohoto i všech nastávajících článků. :)

Budiž tedy začne povídání o dalším switchi se šťastným koncem. Nenechte se ničím rušit, vypněte instinktivní odpor k věcem cizím a neznámým, a v klidu čtěte.

Jů, jablíčko!

Každý z Vás jistě na začátku očekává plamennou řeč o padajících oknech, modrých obrazovkách smrti či nekonečných minutách strachu, zda-li můj miláček již konečně naběhne. Protentokrát vás budu muset zklamat a možná i překvapit. Systém Windows XP, avšak radikálně upravený programem nLite, mi docela bez problémů sloužil na mém notebooku dva roky. Vydržel dlouho běžet bez restartu, nepadal, a až na pár vyjímek to s ním celkem šlo. Určitě si tedy pokládáte otázku, jaký jiný důvod mě tedy přiměl switchovat a co mě vedlo k přestupu na filozofií zcela odlišnou platformu.

Důvodů proč chtít Mac bylo hned několik. Krom jasné technické pokročilosti HW i SW byl jeden z těch hlavních mé naprosté zděšení z přicházející Visty, kdy jsem si ihned řekl, tohle opravdu nechci. Ovšem důvodů se samozřejmě sešlo více: notebook už byl starý mládenec, mé oči i má hlavní náplň práce potřebovala vystřídat CRT monitor za LCD a já chtěl konečně zase stolní počítač. Jelikož platforma PC a monopol operačního systému Microsoftu (včetně odporu k jeho nástupci) pro mě již nebyla perspektivní a počítače Apple mě se svým operačním systémem a svou filozofií vždy okouzlovali, rozhodl jsem se po opravdu dlouhém a pečlivém rozvažování pro jablíčko.

Apple má opravdu krásný design (pozor, to je záležitost vkusu každého člověka) s vysokou hodnotou užitné funkce. Řekněte sami, proč mít obrovskou hučící bednu, když se v ní nechcete (nebo nemáte čas) vrtat ani ji rozšiřovat či jinak upravovat (veškerý počítačový tunning, ať už HW či SW se mi osobně vyloženě hnusí), když můžete mít kvalitní LCD panel s naprosto tichým avšak po čertech výkonným počítačem uvnitř?

Mýty jsou opravdu jen mýty

První věcí, kterou jsem po pečlivém studování a tázání zkušených applistů udělal, bylo vyvrácení mýtů, které okolo počítačů Apple panují.

• Applisti jsou do svých počítačů fanatici. Toto je obzvlášť zajímavý mýtus. Majitelé počítačů Apple mají zkrátka ke svému jablíčku tak pozitivní vztah, který uživatel PC nikdy nedokáže pochopit, a který asi nejjednodušeji popíšu slovy: každý má rád věci, které fungují, vypadají hezky a člověk jim může důvěřovat. Sám jsem se divil jak jsem si svůj Mac zamiloval. Je to zkrátka něco dosud nepoznaného, miláček který vás netrápí, ale je vám oporou a kterého kupodivu máte opravdu rádi. Zdá se vám to divné? Mně již ne.
• Produkty Apple jsou předražené. Polopravda. Počítače Apple jsou předražené v České Republice, proč je tomu tak je již složitější odpovědět. Nejspíše za to může přímá nepřítomnost Apple v naší domovině. Ovšem pokud se podíváte na ceny v USA, či u dostupných sousedů v Rakousku, odkud mám mimochodem i svého miláčka, zjistíte, že se jedná o ceny mimořádně zajímavé, mnohdy výhodnější než ceny jejich PC alternativ. (Když jsem zkoušel za cenu 20" iMacu sestavit PC se stejným HW a podobným SW, cena PC byla vyšší o 10 %.)
• Počítače Apple jsou pouze pro Mac OS X. Další mýtus. Applátka s procesory Intel umožňují naplno nativní běh OS Windows XP, či jeho emulaci přímo v Mac OS. Proslýchá se také, že na počítačích Apple běží Windows svižněji a lépe.
• Mac trpí nedostatkem software.. Desítky tisíc kvalitního software pro Mac OS X (nikoliv vesměs nepoužitelného balastu, jak jste zvyklí na PC) je jasná odpověď. Navíc jsem byl příjemně překvapen lepšími alternativami pro všechny programy, které jsem používal na PC a otevřenou kreativní myslí tvůrců nabízeného programového vybavení.
• Monitor iMacu nejde polohovat. Panel včetně počítače je umístěn na masivní hliníkové noze, která mu dovoluje překvapivou polohovatelnost ve vodorovné ose. Jediné co neumí je svislé polohování a 90° otočení, což ovšem neumí také naprostá většina běžných LCD panelů.
• Mighty Mouse je nepoužitelná. Záleží jak na kom, osobně se mi MM zalíbila a neustále ji používám. (Mimochodem, není pravda že má jen jedno tlačítko!)

První očuchávání

Řeknu vám to na rovinu, vybalování je zážitek. Po otevření krabice a vyjmutí obsahu mě přivítá ta dosud nepoznaná vůně parfémovaných výrobků Apple a po postavení iMacu na stůl jsem si připadal jako sprostý čumil, který si neustále vychutnává první pohledy na svou oběť.

Následné první opatrné krůčky v Mac OS byly opravdu zážitkem. Jelikož jsem měl tu čest setkat se se systémem již před nákupem (což jsem také po sobě vyžadoval) nebyla pro mě ze začátku vyspělost systému Mac OS tak ohromující, ovšem jen po hranice, které jsem v systému dříve stihl prozkoumat. Jako klasického uživatele oken, který potřebuje mít vše pod svou kontrolou (mám rád svou hierachii složek s empétrojkama, které tahám do WMP a dokážu najít příčinu většiny problémů), jsem však měl opravdu velké problémy změnit zaběhlé zvyklosti a hledat poté naprosto očividná řešení vzniklých situací. První týden byl opravdu přetěžký, zde je dle mého názoru klasický problém zavrhování systému Mac OS lidmi, kteří si ho spolu se svými zvyklostmi ze systému Windows vyzkoušeli jen na pár desítek minut: „Ježiš ono to tady nefunguje tak jako ve voknech, bože to je divnej systém, ani lišta tady není, proboha co to je, kde to můžu ovládat. Zlatý wokna.“
Po třech měsících používání mohu s čistým svědomím říct, že to bylo jedno z mých nejlepších rozhodnutí, které daleko předčilo všecna má očekávání. Pokud bych se nyní měl vrátit k OS Windows, byla by to pro mne středověká muka. Nemluvě už o nehorázném a sprostém kopírování technologií a nápadů ze strany Microsoftu.

Na samotný závěr musím poděkovat lidem, kteří mi vstřícně pomohli a poskytli podporu při přechodu, jsou to: Pavel Kout, Anatoli Papirovski a Jan Brašna.
Tímto všem jmenovaným posílám jako dárek část meho pageranku. :D

A vy ostatní se těšte na další články ze světa Apple a Mac OS. A webové grafiky samozřejmě taky!

Ano! je to tak. Whitwa naposledy pohladil to nablýskané tlačítko Start a zavřel krám. Pardon, Okna. Místo toho si teď na stůl postavil jablíčko. Je krásné, středně velké. Je šťavnaté. Přímo voní. Sice zatím nepozná můj digitální foťák, ale co – určitě mi v nějaké jablečné konferenci někdo poradí, ani Řím nepostavili za den.

Jablíčko se mi zkrátka vždycky líbilo a na mém pracovním stole mu to náramně sluší.

I méně bystrý čtenář tohoto blogu si jistě v době od července povšiml jeho gradace a postupného rozkladu. Po nedávné neoprávněné sabotáži ze strany mujhost.cz a také následném přesunu (nemám chuť to rozebírat), kdy web na několik dní vypadl, rozsypalo se kódování a také se ztratil článek i s fotkami z PWP (myslím, že již nikomu chybět nebudou), si člověk opravdu mohl pomyslet, že to tu hnije a pomalu umírá. Dneska jsem již zasáhl, databáze byla opravena a dokonce jsem věnoval trochu času i mírnému faceliftu. A i přes vzrůstající křivku mého pracovního vytížení (ano, budete se moci v nejbližší době, hned jak si najdu skulinku na aktualizaci portfolia, těšit na mé nové práce), se budu vždy těšit, až vám tu sepíšu nějaký ten pěkný článeček, aspoň několikrát do měsíce :).

Výsledek voleb skončil nerozhodně – nevyhrává ani levice ani pravice (naštěstí ne ani bradavice), výsledek se ustálil u 100 na 100. Nebudu zde rozebírat IMHO nesmyslný algoritmus rozdělování křesel a přejdu rovnou k věci – kdo za to může.

Klasickým voličem rudých hovad KSČM i nadále dle průzkumů zůstává chudý důchodce z moravského venkova – člověk, který spolu s ostatními důchodci rozhodl o budoucnosti nás, mladých. Podělaný důchodce co si při vhození lístku KSČM povzdechne „Ach, to byly časy“ a nemyslí přitom na své syny či své vnuky. Dále kritizuji voliče ČSSD, jejich předseda, Jiří Paroubek, je podvedl. Kdo mi nevěřil že Paroubek je novodobý diktátor a resuscitátor komunistů nyní po jeho projevu na tiskovce věřit musí.

Díky rudí důchodci, díky lidem, co se nechali zmanipulovat, díky US-DEU že to totálně prosrala, díky Moraváci, díky že budeme žít dále Rumunsku, díky že jste svým dětem přichystali skvělou budoucnost, díky že budete mou rodinu i mě připravovat o další peníze a znemožníte mi složit šíleně poskládanou maturitní zkoušku pod taktovkou státu, na kterou nás škola nikdy nepřipravovala a nepřipravuje. Díky lide ČR a doufám, že už tu mezi těmito lidmi nebudu a budu mít možnost se odstěhovat. Oranžová je odstínem červené, proboha lidi proberte se!

Jak se mi jeví aktuální volební situace

Paroubkova KSČSSD

Stop!

Omlouvám se, že sem tahám politiku – je to poprvé a snad naposled, ale když nemohu volit, chci alespoň přispět k prohře KSČSSD, protože pokud tu v budoucnu bude tato koalice v čele s Paroubkem v prezidentském křesle, stěhuji se odsud pryč.

Dnes v 8 hodin ráno mi před očima zemřel člen naší rodiny, byl bezbolestně usmrcen veterinářem, aby se netrápil frekventovanými epileptickými záchvaty a bolestmi.

Tímto mně nejbližšímu zvířeti na této planetě vzdávám čest.

Budeš nám všem moc chybět Rexi, máme tě rádi a nikdy nezapomeneme.